III. díl z cyklu Ukrajinci a lidová kultura na Ukrajině
Chata, pysanky a vyšyvanka. Materiální aspekty lidové kultury
Do této oblasti lidové kultury řadíme takové fenomény jako je například lidová architektura, řemesla, oděv, předměty denní potřeby nebo tradiční zemědělské nářadí a technologie. Můžeme sem zahrnout i původně rituální předměty (které však stojí na pomezí kultury duchovní), jež v dnešní době nesou vedle obřadních také estetické a mnohé další funkce a významy – květinové věnečky, výšivky, obrazy světců nebo malovaná velikonoční vajíčka. Fenomény hmotné kultury můžeme studovat z historického hlediska jako nedílnou součást uceleného komplexu tradiční lidové kultury, ale také v současném kontextu podle toho, jaké místo zaujímají v ukrajinské společnosti nebo v její prezentaci v zahraničí, kdy často hrají roli symbolů hrdého ukrajinství, protiválečného odporu nebo suvenýrů oblíbených mezi turisty. Důležitým aspektem lidové kultury v současnosti je právě její komercionalizace. Zajímavé je sledovat, jak prvky lidové kultury rezonují v moderní ukrajinské společnosti např. formou uměleckých zpracování jako jsou třeba graffiti nabité symbolikou nebo jak vyšívané košile a zdobné květinové věnečky pronikají na světové módní přehlídky.[1] Tradiční řemesla žijí ve formě tzv. etnodesignu,[2] velmi oblíbeném v ukrajinském prostředí, kdy lidové motivy zasazené do moderního kontextu zdobí předměty denní potřeby nebo se tradiční technologie využívají k výrobě nových předmětů, jako např. pletené košíky ze zakarpatské vsi Iza, která zásobuje velikonočními košíky z vinné révy celou Ukrajinu.[3] Etnodesign zdůrazňuje estetickou hodnotu lidové kultury, vyzdvihuje lidové umění a přikládá mu etnický charakter, nicméně tradiční lidová kultura vznikala spíše na lokálním a regionálním základě. Důležitou roli tu hrají instituce – umělecko-průmyslové školy. Na druhé straně stojí skromný svět ukrajinských etnografických muzeí a skanzenů prezentující lidovou architekturu a tradiční bydlení, což sice není předmětem pozornosti širokých mas, ale představuje poctivé svědectví o tom, v jakých materiálních podmínkách předkové současných Ukrajinců žili.
První muzeum v přírodě bylo otevřeno ve Lvově v roce 1930. Nyní je na Ukrajině několik skanzenů: v Kyjevě (Pyrohiv), Perejaslavi, Lvově, Černovcích, Užhorodě a ve vesnici Krylosi poblíž města Ivano-Frankivsk. Viz např. Наддніпрянщина | Експозиції музею просто неба у Пирогові (pyrohiv.com)
Nástěnná malba francouzského streetartového umělce Setha v Charkově z roku 2013 hojně využívá tradiční lidovou symboliku
Zdroj: 1.bp.blogspot.com
Typický velikonoční košík nachystaný na svěcení v kostele
Podle kompendia Etnohrafija Ukrajinciv, které v roce 2015 vydala Lvovská národní univerzita Ivana Franka (s tradicí výuky etnologie už od r. 1910) pod redakcí profesora S. A. Makarčuka, zahrnuje materiální lidová kultura tradiční výrobní postupy v zemědělství (rolnictví) a chovu dobytka, lovu a rybolovu, výrobu nářadí a náčiní, bydlení a hospodářské stavby, stravu, oděv a řemeslo (včetně uměleckého – např. tkalcovství, keramická výroba, kovářství, výroba koberců, hraček, šperků, dřevořezbářství, výšivka a podobně).[4] Jedná se o rozsáhlý soubor témat zahrnující všechny hmotné aspekty tradičního života.
Dnes si představíme tři vybrané fenomény z hmotné lidové kultury na Ukrajině, které jsem identifikovala jako zvláště významné, a to tradiční venkovský dům zvaný na Ukrajině chata, vyšívané košile vyšyvanky a malovaná velikonoční vajíčka pysanky.
Popularitu lidové kultury na Ukrajině dokazují i početné cykly poštovních známek s touto tematikou, zde lidový dům v několika regionech
Zdroj: https: wikipedia.org
Chata je označení pro základní typ obytného domu s topeništěm (pecí) na Ukrajině.[5] I přes mnohá regionální specifika můžeme uvést některé rysy charakteristické pro tradiční domy na většině území Ukrajiny: konstrukce domu byla dřevěná roubená, v jižních oblastech hliněná, omazaná hlínou a pečlivě vybílená vápnem zevnitř i zvenčí. V regionu Podolí se některé fasády barvily na modro. Nejčastější byl dům tříprostorový (jizba – obytná místnost, síň – vstupní část, а komora) nebo dvouprostorový (jizba a síň). Střecha bývala došková s výjimkou Polesí, kde převažoval šindel. Časté bylo barevné malování kolem oken a okenic, vstupní dveře zdobila dřevořezba. Střed obytného prostoru domu tvořila velká většinou pestře dekorovaná pec (ukr. пiч). Podél stěn stály lavice a pod ikonami ve svatém koutě (ukr. пóкуть) stůl.
Svatý kout s ikonami a dominující pec. Obraz Mykoly Pynomenka: Námluvy 1882
Zdroj: https://uk.wikipedia.org
Vesnický dům v Žytomyrské oblasti 1929.
Zdroj: https://uk.wikipedia.org
Fenomén pysanky (ukr. писанки). Ukrajinské dekorativní umění
Přestože malovaná velikonoční vajíčka známe z mnoha oblastí Evropy, v ukrajinském prostředí se tento fenomén rozvinul neobyčejně bohatě. Oblíbená velikonoční vajíčka, resp. kraslice zdobené technikou voskované batiky se staly v průběhu 20. století jedním ze symbolů ukrajinské kultury, a to nejprve v ukrajinské diaspoře v Kanadě a USA a po skončení socialismu také na samotném území Ukrajiny. V kanadském městě Vegreville v Albertě, kde většinu obyvatel tvoří Ukrajinci, se každý rok koná ukrajinský festival Pysanka a v roce 1975 tu z hliníkových destiček postavili dvanáctimetrové velikonoční vejce.[5] Další turistickou atrakcí se stalo Muzeum pysanky, které bylo postaveno v roce 2000 v Kolomyji (Ivanofrankivská oblast, západní Ukrajina) a jehož součástí je obří dřevěné vejce vysoké 13 metrů. Sbírkové fondy muzea obsahují 12 tisíc malovaných vajíček z celé Ukrajiny.[7]
Tradiční i moderní ukrajinské kraslice
Zdroj: http://www.pysanky.info
Muzem pysanky v Kolomyji
Ženy zdobí vajíčka
Zdroj: https://vn.20minut.ua/
Vyšyvanka (ukr. вишиванка). Etnokulturní významy a symbolika tradičního oděvu
Kroje patří k fenoménům hmotné kultury se snad nejpestřejší lokální a krajovou variabilitou. Oděvní typy a zdobení se v rámci jednoho národního celku tak navzájem liší, že je nemožné vést nějaké etnické nebo snad národní hranice například mezi ukrajinskými nebo ruskými kroji. To však není ani naším předmětem zájmu. Důležité pro nás je, že jeden ze zásadní elementů lidového oděvu a textilu – výšivka a konkrétně vyšívaná košile, tzv. vyšyvanka rezonuje v obrovské míře v současné ukrajinské společnosti. Pro Ukrajince představuje jakési koncentrované ztělesnění kulturních tradic a hodnot, navíc se ve veřejném prostoru stala výrazným znakem ukrajinské národní identity, prostředkem sebevyjádření i módní záležitostí, a to v rozmanitých regionálních variantách. V podmínkách informační války i ozbrojené invaze se na vyšívaných košilích vedle tradičních vzorů stále častěji objevují zcela nové vzory se symbolikou boje proti Rusku. Nošením těchto košil ukrajinští muži i ženy dávají najevo, jaké vyznávají hodnoty. Vyšívaná košile pro ně symbolizuje hrdinství, odpor proti agresi a zároveň upevňuje národní hrdost.[8]
Mapa regionálních variant výšivek na území Ukrajiny
Zdroj: https://cs.wikipedia.org/
Prezident Volodymir Zelensky v košili military stylu tzv. typu Velyč se stylizovanými dubovými listy
Zdroj: news.realpressglobal.com
Посилання
[1] https://www.vogue.com/article/ukraine-flower-crown-vinok-trend
[2] https://uahistory.co/pidruchniki/gashyak-labor-training-technical-types-of-work-8-class-2016/26.php
[3] Ethnodesign is an important means of self-expression and self-identification of modern ethnoculture in the material world of man (etnolog.org.ua), srov. ᐉ Jak se slaví Velikonoce 2023 na Ukrajině? (ceskevelikonoce.cz)
[4] МАКАРЧУК, С. А., Ред. Етнографія українців. Львів: ЛНУ ім. І. Франка, 2015, с. 12-13.
[6] https://en.wikipedia.org/wiki/Vegreville_egg
[7] https://pysanka.museum/museum/history/overview/
[8] Денисюк Ж. З. Вишиванка як об’єкт україноцентричного наративу та національнокультурної ідентичності в інформаційному просторі. Мистецтвознавчі записки : зб. наук. пр. 2022. Вип. 41. С. 21–28. online: MZ_41_2022-21-28.pdf (nakkkim.edu.ua) http://elib.nakkkim.edu.ua/bitstream/handle/123456789/4384/MZ_41_2022-21-28.pdf?sequence=1&isAllowed=y, Analogicky v Bělorusku se nošení vyšívaných košil stalo symbolem běloruské opozice po r. 2020 (Reading Belarus: The Evolving Semiosis of Belarusian Textiles in: Journal of Belarusian Studies Volume 11 Issue 2 (2021) (brill.com)).
Барбора Навратілова Махова
Етнолог та перекладач
Вона закінчила етнологію та славістику на Філософському факультеті Університету Масарика в Брно – спеціальність болгарська мова та література, яку мала можливість розвивати протягом півтора років в Софійському університеті та два семестри в Пловдиві ( Болгарія). В університеті Скоп’є (Північна Македонія) вчилася македонську мову та займалася дослідницькою діяльністю македонської національної ідентичності серед православного та мусульманського населення країни. У своїй дисертації вона зосередилася на повсякденному житті, економічній стратегії і релігійності сільської громади в гірському регіоні Північної Македонії. Декілька років вона вивчала у Брно чеську мову іноземцям з країн поза ЄС, займається перекладами та усному перекладу з болгарської мови, читає лекції в Інституті європейської етнології та Інституті славістики ФФ МУ з предметів, присвячених народній культурі слов’янських народів і жителів Балкан. Тривалий час стежить за проблемою біженців та трудової міграції з (південно)східної Європи в Чехії.
Тема статтi
Подiлитися
Link2Ukraine
Link2Ukraine – незалежне джерело аналізів, інформацій та експертних думок, це автори, науковці, вчені, експерти та професійні журналісти. Незалежні експерти діляться своїми знаннями та знаннями про Україну на нашій платформі, що є важливим та необхідним, особливо коли громадськість переповнена потоком фальшивих новин та безліччю недостовірних новин. Походження інформації, якi ми публікуємо, завжди чітко визначенi.