Integrace Ukrajinců v Česku začala stagnovat. Vyplývá to z údajů sociologické výzkumné organizace PAQ Research, která se zabývá výzkumem vzdělávací a sociální politiky. Situaci ohledně uprchlíků dlouhodobě monitoruje v sérii článků s názvem Hlas Ukrajinců v Česku, který vzniká ve spolupráci se Sociologickým ústavem AV ČR. Práci má podle dat v tuzemsku polovina uprchlíků, kteří byli ve své rodné zemi ekonomicky aktivní. Dvě třetiny z nich tvoří ti, kteří se domluví česky. [1]

Mnoho z nich ale nevyužívá svou odbornou kvalifikaci a pracují tak v hůře placených profesích, tj. manuálních či pomocných. Při nástupu k výkonu těchto zaměstnání totiž nemusí dokládat žádnou praxi ani vzdělání. Obvykle jde však o nestabilní zaměstnání, která jsou nuceni často měnit. Každý desátý o místo přijde.[2]

Dalších 19 procent má zaměstnání, které je mírně pod jejich kvalifikaci, a 28 procent má práci odpovídající jejich vzdělání a praxi. Přibližně 5 procent pak pracuje ve vyšší kvalifikaci, než tomu bylo na Ukrajině. Zbytek ve své rodné zemi nepracoval. Mzdy ukrajinských uprchlíků jsou však často nízké, což může vést k nárustu chudoby.[4]

I když znalost češtiny mezi Ukrajinci stabilně roste (třetina Ukrajinců se domluví dobře, další třetina zná alespoň základní fráze), v dlouhodobém horizontu nezvládají navštěvovat kurzy češtiny. Znalost jazyka je ale pro získání odpovídajícího zaměstnání klíčová. Za hlavní důvody uvádějí především finanční náročnost jazykových kurzů a málo času kvůli pracovní vytíženosti. Většina z nich se snaží vzdělávat samostatně. Uvítali by výuku zdarma například od zaměstnavatele. Podle průzkumu by na ni chodily čtyři pětiny dotázaných.[5]

Bez nostrifikace se neobejdou

Integraci legálně pobývajících cizinců má na starosti Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR a také Ministerstvo vnitra ČR. Jejich hlavním cílem je co nejsnazší začlenění Ukrajinců do společnosti a předejít jejich sociální izolaci a vyloučení. [6] Pokud však v Česku chtějí uprchlíci využívat svou kvalifikaci a získat odpovídající práci, musí své vzdělání nostrifikovat. Tato zkouška ověřuje, jestli má vzdělání žadatele obdobnou úroveň jako vzdělání absolventů vysokých škol daného oboru v tuzemsku.[7]

Proces nostrifikační zkoušky je poměrně komplikovaný a zdlouhavý. Ověřování vyřizuje ve většině případů veřejná vysoká škola, kterou si uchazeč vybere, případně ministerstvo vnitra nebo ministerstvo školství. [8] Zkoumá se především obsah a rozsah zahraničního studia a zda odpovídá akreditačnímu programu, který tuzemská univerzita v oboru nabízí. Dále se posuzuje vysokoškolská kvalifikace, tedy platnost diplomu či jiného oficiálního dokladu o dosaženém vzdělání. Uchazeč musí doložit mnoho dokumentů, a to včetně středoškolského vzdělání.[9]

Nejtěžší proces mají regulované profese

S doložením potřebných dokladů má problém většina uprchlíků, kteří utekli před válkou. Současně také musí v rámci ověřovacího procesu zaplatit poplatek 3 000 korun. Pokud nějaké informace chybí, vysoká škola kontaktuje univerzitu na Ukrajině, což může být podle škol vzhledem k tamější kritické situaci problém. Na rozhodnutí o udělení nostrifikační zkoušky mají 30 dní. V případě komplikací s ověřováním mohou tuto lhůtu prodloužit.[10]

Jaká kritéria musí zahraniční uchazeč v Česku splnit se liší podle profese, kterou chce žadatel vykonávat. Nejtěžší to mají ti, kteří žádají o regulované profese, kterou je například zdravotnictví. Kromě nostrifikace musí složit aprobační zkoušku, která má tři části a probíhá v českém jazyce. Skládá se z písemného testu prověřující odborné znalosti a také znalosti týkající se zdravotnictví a základů práva, které jsou v těchto službách poskytované.[11]

Dále musí absolvovat šestiměsíční praxi a v jejím rámci vypracovat pět případových studií. Poslední částí je ústní zkouška před odbornou komisí. Legislativní proces tak trvá obvykle několik měsíců. Uprchlíci se tak spokojí s méně odbornými pozicemi, ve kterých mohou pracovat hned, jako je například dělník ve zdravotnictví. Kromě nostrifikace, potřebných zkoušek a zvládnutí jazyka, se setkávají s další překážkou. A tou je chybějící očkování při zdravotní prohlídce.[12]

Zjednodušené procesy usnadňující integraci

Ministerstvo zdravotnictví dlouhodobě zvažuje všechny možnosti zjednodušení nostrifikačních i odborných zkoušek. Znamenalo by to však nutnost změny zákona.[13]

Lékaři z třetích zemí musí prokázat, že jejich medicínské vzdělání je alespoň na úrovni českých absolventů vysokých škol. Největší prostor pro usnadnění vidí lékařská komora u aprobační zkoušky či odpuštění povinné půl roční praxe. Ukrajinským uprchlíkům, kteří chtějí pracovat, by podle komory měla být co nejvíce usnadněna ekonomická integrace, tj. například ve formě zajištěného bydlení a placených jazykových kurzů.[14]

Cílem integrace Ukrajinců by mělo být maximální využití jejich kvalifikace a zabránění jejich vytlačování do podhodnocených pracovních pozic. Podle hodnotících analýz organizace PAQ Research by s integrací také výrazně pomohlo rychlejší získávání trvalého pobytu a větší důraz na výuku češtiny.[15]